|
Facka, lepanec, facan, pecka, políček, záhlavec, jak chcete. Ta je na začátku vyprávění a dostane ji jeden capart při grilování od tatínka jiného hocha. Šok! Neskutečné, co se poté rozpoutá za smršť a peklo mezi rodinnými páry, kteří se grilování účastní. Budete se divit, jaké špíny, rodinná a přátelská traumata postupně vyplují na povrch. Osm vypravěčů, osm jiných pohledů. Drsné, temné, zajímavé čtení o australských přistěhovalcích. Moc dobré čtení! Ještě drobnost- komu se křiví ústa při čtení slov jako kunda, píča a mrdačka, ať raději knihu neotevírá, aby ho nemusela hanba fackovat. |
|
I cynik jako já uronil slzu. Jo, ještě někdo umí moc hezky napsat o lásce tak, aby se při čtení člověk neošíval trapností a nestyděl za poblouzněné výrazivo, které autor zvolil při popisu procesu zamilovanosti. Pan Zandl. Vtipné, břitké, výstižné. Asi to ani nemohlo skončit jinak...... Pro mě jednoznačně zásah do srdce! |
|
Velmi zvláštní tajuplná kniha o paralelních světech, o čase a jak se s ním dá kroutit. Velká pocta Wellsovi. Viktoriánská Anglie a její krásy! Dostalo mě svádění dívky, kdy muž z budoucnosti dotyčné věrně popisuje, co všechno se odehraje v příštích minutách až spolu budou kráčet do blízkého penzionku. :-) Autor si pěkně hraje se čtenářem, oslovuje ho, radí, ukazuje víc pohledů, doslova si čtenáře hýčká. Jednu hvězdičku ubírám za občasnou užvaněnost. Ale i tak čteno jedním dechem! |
|
Skoro až detektivní příběh osudu českoněmecké rodiny před, během i po druhé světové válce. Německo a Sudety. Stylisticky vybroušeno a vyšperkováno, nádherná čeština. Příběh, který budete číst se zatajeným dechem. Postavy z masa a kostí. Ano, tento příběh se opravdu mohl stát. |
|
Příběh o bohování z Bílých Karpat. Autorka zručně střídá příběh hlavní hrdinky Dory s dokumenty nalezenými v archivech, s výpověďmi svědků a dobovými materiály. Možná i proto se román čte jako po másle. Jenže. Ať se prosím na mě nikdo nezlobí, postavy z Kopanic jsou pro mě neuvěřitelné. Ne tím, co prováděly, ale svým chováním a vyjadřováním. Pocházím z Valašska a prarodiče žili přibližně v době co Surmena.Rozhodně nemluvili obecnou češtinou a z úst jim neplynuly šroubovaná souvětí s postupně rozvitými přívlastky! Surmena i jiné postavy se vyjadřují jako vzdělané prvorepublikové dámy z Vinohrad. V místech, kde se nečetlo, nehrál rozhlas, kdy lidé k sobě přes kopce měli daleko. Nevěřím jim ani slovo. Proč autorka upustila od dialektu? Že by knihu četlo méněčtenářů? Nevím. Jak si ale vychutnat celkem zajímavý příběh, když při každé přímé řeči postav vesničanů krčíte nos a skřípe vám v uších? |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
