Christos Tsiolkas Facka

Facka, lepanec, facan, pecka, políček,  záhlavec, jak chcete. Ta je na začátku vyprávění a dostane ji jeden capart při grilování od tatínka jiného hocha. Šok! Neskutečné, co se poté rozpoutá za smršť a peklo mezi rodinnými páry, kteří se grilování účastní. Budete se divit, jaké špíny, rodinná a přátelská traumata postupně vyplují  na povrch. Osm vypravěčů, osm jiných pohledů. Drsné, temné, zajímavé čtení o australských přistěhovalcích. Moc  dobré čtení! Ještě drobnost- komu se křiví ústa při čtení slov jako kunda, píča a mrdačka, ať raději knihu neotevírá, aby ho nemusela hanba fackovat.

Patrick Zandl Koncernová pětiletka

I cynik jako já uronil slzu. Jo, ještě někdo umí moc hezky napsat o lásce tak, aby se při čtení člověk neošíval trapností a nestyděl za poblouzněné výrazivo, které autor zvolil při popisu procesu zamilovanosti. Pan Zandl. Vtipné, břitké, výstižné. Asi to ani nemohlo skončit jinak...... Pro mě jednoznačně zásah do srdce!

Félix J. Palma Mapa času

Velmi zvláštní tajuplná kniha o paralelních světech, o čase a jak se s ním dá kroutit. Velká pocta Wellsovi. Viktoriánská Anglie a její krásy! Dostalo mě svádění dívky, kdy muž z budoucnosti dotyčné věrně popisuje, co všechno se odehraje v příštích minutách až spolu budou kráčet do blízkého penzionku. :-) Autor si pěkně hraje se čtenářem, oslovuje ho, radí, ukazuje víc pohledů, doslova si čtenáře hýčká. Jednu hvězdičku ubírám za občasnou užvaněnost. Ale i tak čteno jedním dechem! 

Jakuba Katalpa Němci

Skoro až detektivní příběh osudu českoněmecké rodiny před, během i po druhé světové válce. Německo a Sudety. Stylisticky vybroušeno a vyšperkováno, nádherná čeština. Příběh, který budete číst se zatajeným dechem. Postavy z masa a kostí. Ano, tento příběh se opravdu mohl stát.

Kateřina Tučková Žítkovské bohyně

Příběh o bohování z Bílých Karpat. Autorka zručně střídá příběh hlavní hrdinky Dory s dokumenty nalezenými v archivech, s výpověďmi svědků a dobovými materiály. Možná i proto se román čte jako po másle. Jenže. Ať se prosím na mě nikdo nezlobí, postavy z Kopanic jsou pro mě neuvěřitelné. Ne tím, co prováděly, ale svým chováním a vyjadřováním. Pocházím z Valašska a prarodiče žili přibližně v době co Surmena.Rozhodně nemluvili obecnou češtinou a z úst jim neplynuly šroubovaná souvětí s postupně rozvitými přívlastky! Surmena i jiné postavy se vyjadřují jako vzdělané prvorepublikové dámy z Vinohrad. V místech, kde se nečetlo, nehrál rozhlas, kdy lidé k sobě přes kopce měli daleko. Nevěřím jim ani slovo. Proč autorka upustila od dialektu? Že by knihu četlo méněčtenářů? Nevím. Jak si ale vychutnat celkem zajímavý příběh, když při každé přímé řeči postav vesničanů krčíte nos a skřípe vám v uších?

Marek Toman Frajer
Příběh dvou nevlastních bratrů. Roky dětství, dospívání v totáči. Umakartová jádra, UHO ve školní jídelně, šedivé dny. Tak blízké mi.... protože odžito. Pak ale přijde zvrat v podobě Listopadu. Pro všechny . A bráchové? Jeden je zbit, protože se jako student zúčastní demonstrace, zatímco druhý? Ano, taky jsem byla překvapená, ten druhý řečený Frajer stojí na druhé straně s obuškem v ruce. Příběh se přelije do dnešních dní a sleduje hrdiny a jejich kroky, jednání. Bez sentimentu, bez příkras. Není to špatné čtení.

Ildefonso Falcones Katedrála moře
Historický příběh ze 14.století. Katalánsko a středověká Barcelona . Zvláštní kniha. Je tam vše, co by velký epos o lásce a zradě měl mít, ale přesto pro mě žádný zásah do srdce. Hlavní hrdina mi byl od počátku nesympatický, vše je studené. Ten příběh je řemeslně odveden skvěle, ale kniha podle mě nemá ten správný šmrnc. Když hrdina trpěl, šla jsem si namazat chleba.

Ondřej Horák Dvořiště
Slibovali román. Prý mnou citově otřese. Když jsem po sedmé četla, že "Adamovi se udělalo smutno", měla jsem chuť Adama nakoupnout. Že ošukal, na co přišel? Vždyť jeho volba, co pak má smutnit nad prázdnotou života, když se u něj dívky střídají jako účesy Lucie Bílé. Každé pro má své proti. A pointa prozrazená hned na začátku. Postavy nevykreslené, plavou po povrchu, že jim nevěřím a Adamovi, že nakonec provedl to, co provedl už vůbec ne. Tenké, plytké, povrchní. Kdyby aspoň legrace to byla. Vtip. Erotika. Nic nic. Co víc, ani smutek na mě nepřišel z toho. Čím tak převratné? Vždyť autoři šikovnější už kdys dávno zvládli a dnes zvládají literárně lépe zpracovat pravdy, že život vlastně prázdný, my (kromě GGM) jen replikační stroječky, a že post coitus omne animal triste. Přečteno na cestě Praha- Kolín. Prý román. Mám lepší tipy ohledně zpracování stejného tématu. Nejméně dva. A s překvapivějšími pointami. Jednoznačně Snaživky a pak Prvok, Šampón, Tečka a Karel.

Zdeněk Svěrák Povídky
Korektní. To je asi nejvýstižnější slovo, které si ke knize povídek přibalím. Autor "je vypsaný", umí to, a z textu je znát, že má moc rád češtinu. Ostatně- bývalý učitel českého jazyka by asi jinak ani nemohl. Povídek není v knize mnoho....Mají vyrovnanou úroveň, pointy jsou víc laskavé než překvapivé. Kdo hledá v literatuře oddech a uvolnění, mlaskne si. A ještě jedna věc....pokaždé při nějaké lechtivé scéně a jejím detailním popisu jsem se trochu rděla.
Mám totiž Zdeňka Svěráka za pána, co nekleje, (a když- tak jen potichu), neplive na zem a už vůbec nepoužívá wc. Překvapilo mě, že se nebojí pustit i do ožehavějších témátek

Jan Poláček Spánek rozumu plodí nestvůry
V Palmknihách knihu zařadili do sekce "erotika"....
Co na to říct? Příběh muže, co se ani v dospělosti není schopen odpoutat do své matky, která řídí i podružnosti typu jaké trencle si Alešek vezme v pátek do práce. Poláček umí psát, dokonce i na překvapivou pointu umí zadělat. Konec překvapivý. Kniha nejen o sexuálním probouzení v dobách dávno minulých, kdy vzrušivá byla už i velká bílá hvězdička v černobílé televizi....