Zvuk slunečních hodin

Hana Andronikova Zvuk slunečních hodin
Postmoderna! Tenká kniha, která sílu má. Nenechá čtenáře v klidu. Budete plakat, budete dýchat zhluboka, srdcebuch hlasitý cítit. A přitom pozor! Nečekejte sentimentální srdcerývky ani ucintané kapesníčky. Hana Andronikova vláčí čtenáře zběsilým tempem několika časovými pásmy, rovinami a žánry – Baťovým Zlínem, Indií třicátých let, poválečnou Amerikou....Ten jazyk! Tak pestrý a mnohovrstevnatý...Prostředí vzájemně neskonale odlišná, a přitom věříte, věříte od začátku až do konce, že se "tohle" mohlo stát. Žádné cucání z prstu, vše podloženo hodinami a hodinami náročné rešeršní práce.
A samotný příběh? Několik pramínků, které ponejprv jako samostné říčky tečou, ale časem, když dorostou, zmohutní a naberou směr, propletou se a spojí v jeden mocný proud.
Dlouho jsem k té knize nemohla najít cestičku. Až letos.....
Na světě je stejně krásně, když začínající autorka umí napsat tak nádhernou a zajímavou knihu, ne? Že má ta věta smutnou pachuť?

Ano. Vím.
Nebetyčná škoda talentu............