Masomlejn

Martin Harníček Maso
Láska není - je jen hlad.
Syrové. Naturalistické. Alegorie světa jako obří tržnice s masem, kdy silní jedinci pojídají maso těch, kteří byli poraženi. Harníček vymyslel skvělý příběh, osekaný až na dřeň, bez citů a mámení a přitom emocionální pecku jako prase. Člověk člověku masem. A nikdy neumírá. Zdechne. Svět, kde svou přítelkyni po sexu rozkoušete, roztrháte, rozřežete nožem na kusy a sníte, protože do rána daleko a hlad je mrcha. Morbidní až do konce.
Temné až do porážky.

Křečovitě jsem stáhl na jejím krku své prsty a náhle její tělo ztěžklo, nemohl jsem jí udeřit. Sesouvala se k zemi a já, jak jsem byl zesláblý, musel jsem se shýbat s ní. Ještě několik okamžiků jsem ji podržel a potom ji pustil. Padla, její hlava prudce udeřila o špinavé kameny. Nemohl jsem pochybovat. Porazil jsem ji, porazil jsem ji načerno.