Hana Andronikova Zvuk slunečních hodin
Postmoderna! Tenká kniha, která sílu má. Nenechá čtenáře v klidu. Budete plakat, budete dýchat zhluboka, srdcebuch hlasitý cítit. A přitom pozor! Nečekejte sentimentální srdcerývky ani ucintané kapesníčky. Hana Andronikova vláčí čtenáře zběsilým tempem několika časovými pásmy, rovinami a žánry – Baťovým Zlínem, Indií třicátých let, poválečnou Amerikou....Ten jazyk! Tak pestrý a mnohovrstevnatý...Prostředí vzájemně neskonale odlišná, a přitom věříte, věříte od začátku až do konce, že se "tohle" mohlo stát. Žádné cucání z prstu, vše podloženo hodinami a hodinami náročné rešeršní práce.
A samotný příběh? Několik pramínků, které ponejprv jako samostné říčky tečou, ale časem, když dorostou, zmohutní a naberou směr, propletou se a spojí v jeden mocný proud.
Dlouho jsem k té knize nemohla najít cestičku. Až letos.....
Na světě je stejně krásně, když začínající autorka umí napsat tak nádhernou a zajímavou knihu, ne? Že má ta věta smutnou pachuť?

Ano. Vím.
Nebetyčná škoda talentu............

Martin Harníček Maso
Láska není - je jen hlad.
Syrové. Naturalistické. Alegorie světa jako obří tržnice s masem, kdy silní jedinci pojídají maso těch, kteří byli poraženi. Harníček vymyslel skvělý příběh, osekaný až na dřeň, bez citů a mámení a přitom emocionální pecku jako prase. Člověk člověku masem. A nikdy neumírá. Zdechne. Svět, kde svou přítelkyni po sexu rozkoušete, roztrháte, rozřežete nožem na kusy a sníte, protože do rána daleko a hlad je mrcha. Morbidní až do konce.
Temné až do porážky.

Křečovitě jsem stáhl na jejím krku své prsty a náhle její tělo ztěžklo, nemohl jsem jí udeřit. Sesouvala se k zemi a já, jak jsem byl zesláblý, musel jsem se shýbat s ní. Ještě několik okamžiků jsem ji podržel a potom ji pustil. Padla, její hlava prudce udeřila o špinavé kameny. Nemohl jsem pochybovat. Porazil jsem ji, porazil jsem ji načerno.

David Vann Ostrov Sukkwan
Ještě teď mám husí kůži.
Thoreau říznutý Cestou pana Carthyho. Postavy: Otec a jeho třináctiletý syn. Kolem aljašského ostrova Sukkwan se rozprostírá jen širé moře, dřevěný srub s jedinou obytnou místností, v němž mají podle plánu celý rok bydlet. .Kluk nemusí chodit do školy, táta do práce, obstarávají si obživu rybolovem, chodí na medvědy, kácejí stromy, aby měli čím topit a neumrzli v tom kraji bez civilizace. Taky bez vysílačky a mobilů. Chtělo by se říct, idylka.
Jenže! Od začátku cítíte všudypřítomné napětí, které pomaloučku narůstá. V nehostinném kraji ostrova postupně vyplouvají na povrch nejen každodenní problémy jak si obstarat nové jídlo, vyrobit marmeládu či stlouct stříšku nad dřevník, ale zjevují se i "duchové" z dob, kdy synek byl ještě malý a otec nebyl zrovna dvakrát hodný tatínek. Nikdo nikoho nebije, nelítají sprostá slova, hádky se nekonají. Celou dobu ale tušíte, že něco přijde.
A opravdu přijde.
Máte rádi knihy, kdy ve vyprávěném příběhu naráz jedinou větou nastane něco tak neočekávaného a zásadního, že lapáte po dechu a říkáte si, to jsem asi přečetl špatně? A čtete znova a znovu dokola tu jednu jedinou větu a zjišťujete, že ta věta nezmizí, a že od teď už bude v knize všechno jinak?
Tak to jste na ostrově Sukkwan správně.
Co se stane, neprozradím. Jisté je, že ten příběh nemůže skončit dobře. Pohltí vás, převálcuje, omráčí. A budete na něj myslet ještě hodiny a hodiny poté, co už přečetli. A přitom žádný rozsáhlý román. Novela.

Jak je ve větě člověk
Dopisy Josefa Škvoreckého a Jana Zábrany
Smutné neveselé čtení. Truchlivý kraj. Roky 1963-1984. Kterak dva kamarádi na život a na smrt se museli poloučit. Nikdy, nikdy se pak už neviděli. Odkázáni na dopisy všelijak dobrodružně posílané, často cenzurované, přeškrtané, vylámané. O překladech, o rozdílech ve vydávání knih ve svobodné zemi a v socialismu. To jsou Erolle, paradoxy.
Jestli chce snad někdo vzpomínat na "staré dobré časy" v mlhavém oparu toho, že přece nebylo tak zle, doporučuju k četbě. Rychle sebou jebne o zem.

Susan Cainová Ticho
"Kniha o lidech, kteří raději poslouchají než mluví, čtou než chodí na večírky, rádi tvoří, ale nenávidí self-promotion, a raději pracují sami než brainstormují v týmu."
Tak zní podtitul. Taky píšou, že pokud tíhnete k introverzi, změní Vám kniha život. Hm, silná slova na to, co kniha nabízí. Nebořila jsem ledy, nepálila mosty. Hlavní devízu knihy vidím v kazuistice. Nepočítaně konkrétních případů lidí, kteří zapadají do škatulky " introvertů"-jejich osudy, trápení, radosti, možnosti, jak "přežít" ve světě hluku extrovertů. Předností knihy je též bohatý poznámkový aparát včetně odkazů na velmi zajímavé knihy!

Robert Lyndon Cesta sněžných ptáků
Silný čtivý příběh o dalekém putování nejen po moři a přitom ze středověku? Plný dobrodružství, odvahy, bitev, střetů, barvitého líčení krajiny ? Anglie, Orkneje, Island, Grónsko, peřeje na Dněpru, Konstantinopol? Lučištník, jeden vrah na útěku, mladý učenec a medik, válečník, krvežízniví kočovníci, kteří nejsou šustivě papíroví, ale z masa a kostí? Že to zní nepravděpodobně?
Ani náhodou.
Cestu sněžných ptáků psal prý autor přes pět let. A je to znát. Detailní popisy života na moři se prolínají se sokolnictvím, válečnictvím Vikingů a zvyklostmi obyvatel zemí, kterými naše výprava putuje. Nevím, jaký je rozdíl mezi dýkou a nožem, ze sokolnictví si pamatuju jen "kejkle" s oblékáním čepiček na hlavy dravců při odpoledním vystoupení ornitologického kroužku na hradě Šternberk, a že by bylo až tak vzrušující, říct nemohu. Po přečtení Cesty už ale pro mě nic nebude jako dřív)....
Lyndon vás přilepí do křesla a nevstanete, dokud tu bichli s bezmála šesti stovkami stran nezavřete na poslední stránce. Ta kniha vás pohltí. Takhle vám bude bušit srdce.
O tu pěknou mapku v knize, že jo. Vsadíme se?

Caitlin Moranová Jak být ženou
Jak získat sexuální zkušenosti a nebýt přitom za couru případně se vyhnout sexistickým narážkám ? Co to znamená být a nebýt "tlustá"? Mají ženy doma uklízet samy, nebo si na to vzít pomocnici? Je to první sebezotročování a to druhé vykořisťování? Jak se dá důstojně žít s podprsenkou, která tlačí?

Nenechat se zmást obálkou! Není to žádná z příruček o tom, že pindíci jsou z Marsu a pipky z Venuše či naopak. Vtipná sebeironická výpověd skoročtyřicítky na téma "Země žen". A tak zatímco česká Lela glosuje nezaměnitelnými obrázky a bublinami, Angličanka Caitlin Moranová vsadila na drobné eseje. Probírá detailně a bez servítek kapitoly s názvy Menstruace, Masturbace, Pornografie, Depilace, Tloušťka, Anální sex, Zamilovanost, Porody, Potraty, Svatby, ...prostě jak si vyberete.. Má to švih, hloubku, nejsou jen laciné povrchní plčky. A hlavně humor! Sebeironie jí teče ušima.
Našla bych pár míst v knize,co krčila jsem čílko. Občas mi přelétlo hlavou, že dotyčná dáma tak trochu požírá sama sebe, když revoltuje proti tomu, co sama spoluvytváří, (umělý svět celebrit a jejich manýry) ale tím nijak neumenšuji hodnotu té knihy. Jestli se chcete pobavit a zasmát se samy nad sebou, doporučuji!
Víc takových feministek!)

Martin Pecina Knihy a typografie
Bála jsem se trošku, že samými dříky, patkami a chlebovým textem se budu prokusovat. :-) Ani náhodou! Nebylo suchopárné. Pán má očividně rád knihy, občas nosem ční hore, ale to mu odpustím, protože několik věcí v knize pobavilo mě. Že knihovna bují, pozná se z toho, jak začneme pokládat knihy na knihy v regále horizontálně. Někdo by řekl, že nic světoborného, ale MP popsal ten proces moc hezky. Představil mi též zajímavý pohled na knižní design, na vztah digitalizace a knižního grafika. Na práci s e-knihou a hřbetů mizení....
No a aby kovářova kobyla nechodila bosa, musím zmínit ještě nádherně odvedenou práci na výzoru knihy.

Bála jsem se trošku, že samými dříky, patkami a chlebovým textem se budu prokusovat. :-) Ani náhodou! Nebylo suchopárné. Pán má očividně rád knihy, občas nosem ční hore, ale to mu odpustím, protože několik věcí v knize pobavilo mě. Že knihovna bují, pozná se z toho, jak začneme pokládat knihy na knihy v regále horizontálně. Někdo by řekl, že nic světoborného, ale MP popsal ten proces moc hezky. Představil mi též zajímavý pohled na knižní design, na vztah digitalizace a knižního grafika. Na práci s e-knihou a hřbetů mizení....
No a aby kovářova kobyla nechodila bosa, musím zmínit ještě nádherně odvedenou práci na výzoru knihy.

Jana Rečková Píseň o Dveřníkovi

Název nelže. Skutečně ta kniha zní jako píseň. Svou melodií mě dokonale pohltila. Bohatě vykreslené prostředí, paralelní světy, časový paradox, kouzelný svět Domu, pestrost akcí, dobrodružství, napětí. A především nádherná přenádherná poetika textu. Píšete si tajně básně, paní Rečková? Věřím Vám.
Dveřník je ten, kolem kterého se vše točí a motá, pak taky Cyril a sympaťanda Elis. Netušila jsem, že existují české ženy, které umí napsat slušnou fantasy. Existují.

P.S. Košilka knihy se svalovcem jak z památníku jedenáctileté slečny se fakt ale nepovedla.

Patrick de Witt Bratři Sesterové

Je vůbec možné, aby současný mladý autor dokázal napsat dobrý čtivý western, který čtenáři neskřípe mezi zuby, protože je nepřesvědčivý, a jeho hrdinové nedůvěryhodní?? C. McCarthyho nepočítám!))
Jasná věc, panu deWittovi se to podařilo. "On the road". Nádherný jazyk, úsporný styl, černým humorem kniha blýská se. Drsný svět zabijáků na straně jedné, a láska bratrská docela na jinou notečku hraje zas na té druhé. Suchopárné zdlouhávé popisy tu nenajdete. Každé slovo má smysl, text osekán na dřeň. Vše plyne hladce jako řeka plná zlatých kousků na Divokém západě, což neznamená, že vám při četbě čas od času nebude přejíždět mráz po zádech .....