Knizniobsese | knizniobsese

Hana Andronikova Zvuk slunečních hodin
Postmoderna! Tenká kniha, která sílu má. Nenechá čtenáře v klidu. Budete plakat, budete dýchat zhluboka, srdcebuch hlasitý cítit. A přitom pozor! Nečekejte sentimentální srdcerývky ani ucintané kapesníčky. Hana Andronikova vláčí čtenáře zběsilým tempem několika časovými pásmy, rovinami a žánry – Baťovým Zlínem, Indií třicátých let, poválečnou Amerikou....Ten jazyk! Tak pestrý a mnohovrstevnatý...Prostředí vzájemně neskonale odlišná, a přitom věříte, věříte od začátku až do konce, že se "tohle" mohlo stát. Žádné cucání z prstu, vše podloženo hodinami a hodinami náročné rešeršní práce.
A samotný příběh? Několik pramínků, které ponejprv jako samostné říčky tečou, ale časem, když dorostou, zmohutní a naberou směr, propletou se a spojí v jeden mocný proud.
Dlouho jsem k té knize nemohla najít cestičku. Až letos.....
Na světě je stejně krásně, když začínající autorka umí napsat tak nádhernou a zajímavou knihu, ne? Že má ta věta smutnou pachuť?

Ano. Vím.
Nebetyčná škoda talentu............

David Vann Ostrov Sukkwan
Ještě teď mám husí kůži.
Thoreau říznutý Cestou pana Carthyho. Postavy: Otec a jeho třináctiletý syn. Kolem aljašského ostrova Sukkwan se rozprostírá jen širé moře, dřevěný srub s jedinou obytnou místností, v němž mají podle plánu celý rok bydlet. .Kluk nemusí chodit do školy, táta do práce, obstarávají si obživu rybolovem, chodí na medvědy, kácejí stromy, aby měli čím topit a neumrzli v tom kraji bez civilizace. Taky bez vysílačky a mobilů. Chtělo by se říct, idylka.
Jenže! Od začátku cítíte všudypřítomné napětí, které pomaloučku narůstá. V nehostinném kraji ostrova postupně vyplouvají na povrch nejen každodenní problémy jak si obstarat nové jídlo, vyrobit marmeládu či stlouct stříšku nad dřevník, ale zjevují se i "duchové" z dob, kdy synek byl ještě malý a otec nebyl zrovna dvakrát hodný tatínek. Nikdo nikoho nebije, nelítají sprostá slova, hádky se nekonají. Celou dobu ale tušíte, že něco přijde.
A opravdu přijde.
Máte rádi knihy, kdy ve vyprávěném příběhu naráz jedinou větou nastane něco tak neočekávaného a zásadního, že lapáte po dechu a říkáte si, to jsem asi přečetl špatně? A čtete znova a znovu dokola tu jednu jedinou větu a zjišťujete, že ta věta nezmizí, a že od teď už bude v knize všechno jinak?
Tak to jste na ostrově Sukkwan správně.
Co se stane, neprozradím. Jisté je, že ten příběh nemůže skončit dobře. Pohltí vás, převálcuje, omráčí. A budete na něj myslet ještě hodiny a hodiny poté, co už přečetli. A přitom žádný rozsáhlý román. Novela.

Susan Cainová Ticho
"Kniha o lidech, kteří raději poslouchají než mluví, čtou než chodí na večírky, rádi tvoří, ale nenávidí self-promotion, a raději pracují sami než brainstormují v týmu."
Tak zní podtitul. Taky píšou, že pokud tíhnete k introverzi, změní Vám kniha život. Hm, silná slova na to, co kniha nabízí. Nebořila jsem ledy, nepálila mosty. Hlavní devízu knihy vidím v kazuistice. Nepočítaně konkrétních případů lidí, kteří zapadají do škatulky " introvertů"-jejich osudy, trápení, radosti, možnosti, jak "přežít" ve světě hluku extrovertů. Předností knihy je též bohatý poznámkový aparát včetně odkazů na velmi zajímavé knihy!

Caitlin Moranová Jak být ženou
Jak získat sexuální zkušenosti a nebýt přitom za couru případně se vyhnout sexistickým narážkám ? Co to znamená být a nebýt "tlustá"? Mají ženy doma uklízet samy, nebo si na to vzít pomocnici? Je to první sebezotročování a to druhé vykořisťování? Jak se dá důstojně žít s podprsenkou, která tlačí?

Nenechat se zmást obálkou! Není to žádná z příruček o tom, že pindíci jsou z Marsu a pipky z Venuše či naopak. Vtipná sebeironická výpověd skoročtyřicítky na téma "Země žen". A tak zatímco česká Lela glosuje nezaměnitelnými obrázky a bublinami, Angličanka Caitlin Moranová vsadila na drobné eseje. Probírá detailně a bez servítek kapitoly s názvy Menstruace, Masturbace, Pornografie, Depilace, Tloušťka, Anální sex, Zamilovanost, Porody, Potraty, Svatby, ...prostě jak si vyberete.. Má to švih, hloubku, nejsou jen laciné povrchní plčky. A hlavně humor! Sebeironie jí teče ušima.
Našla bych pár míst v knize,co krčila jsem čílko. Občas mi přelétlo hlavou, že dotyčná dáma tak trochu požírá sama sebe, když revoltuje proti tomu, co sama spoluvytváří, (umělý svět celebrit a jejich manýry) ale tím nijak neumenšuji hodnotu té knihy. Jestli se chcete pobavit a zasmát se samy nad sebou, doporučuji!
Víc takových feministek!)

Jana Rečková Píseň o Dveřníkovi

Název nelže. Skutečně ta kniha zní jako píseň. Svou melodií mě dokonale pohltila. Bohatě vykreslené prostředí, paralelní světy, časový paradox, kouzelný svět Domu, pestrost akcí, dobrodružství, napětí. A především nádherná přenádherná poetika textu. Píšete si tajně básně, paní Rečková? Věřím Vám.
Dveřník je ten, kolem kterého se vše točí a motá, pak taky Cyril a sympaťanda Elis. Netušila jsem, že existují české ženy, které umí napsat slušnou fantasy. Existují.

P.S. Košilka knihy se svalovcem jak z památníku jedenáctileté slečny se fakt ale nepovedla.