Jaroslav Putík Zlatý pták
Aforismy, vzpomínky, krátké postřehy starého pána. Chytrého a vtipného starého pána.

U nás je více spisovatelů než houbařů. Najdeš hříbek- jsi houbař, napíše knihu, jsi spisovatel. Na houbaře platí klíšťata.

Zdál se být stále moudřejší a moudřejší, protože stále méně mluvil. Až se přišlo na to, že má vadnou zubní protézu.

Ptáci.
Ornitologové prý zjistili, že migrují jen ptáci s menšími mozky, chytřejší zůstavají doma. A co turisté, těch se to netýká? napadá mě při pohledu na nekonečné kolony aut směřujících k modrému Jadranu.

Nevyřčená otázka. Kamaráde, cos to provedl, že sis vzal ženu, která nerozumí vtipům a nemá je ráda? Jak to chceš vydržet celý život?

Josef Škvorecký Příběh inženýra lidských duší
Pořádná kláda. Román bezmála o tisícovce stránek.
Ať napíšu o knize cokoliv, bohajeho se mi nedaří vystihnout široký záběr románu. Škvorecký bez jakéhokoliv patosu líčí životní příběh Daníčka S. Tentokrát už žádný Kostelec. Není to neochmýřené ucho, které fotí nahá kolínka svých spolužaček a nakukuje dírkou do vedlejší převlékací kabinky na plovárně, aby zahlédl pučící dívčí ňadérko. Na maminčina mazánka zapomeňte.
Daniel Smiřický oslavil padesátku, je úspěšný spisovatel ve svobodné zemi. Vydává knihy, vyučuje literatuře na kanadské univerzitě. Československo, kde hrával jako malý s klucíma kuličky, se rozhodl opustit v roce 1969. Chytří vědí proč.
Hlavní hrdina si všímá jistých konstant lidského chování, které je málo závislé na společenské situaci. Kniha je prodchnuta nejrůznějšími figurkami, s kterými se za svůj dosavadní život potkal. Panoptikum postav a postaviček. Škvorecký nádherně využívá jazyk, ať už se mazlí s východočeským dialektem nebo vočautuje a kudnt bilívuje hyz ájs v podání emigrantské čechoameričtiny.
Nostalgie, to je slovo, které mě doprovázelo celou knihou. A možná ještě smutek. Taky absurdita a paradox. Je to silný román. Ne tloušťkou. Ale příběhem o svobodě a jejich podobách. Taky o životě v totalitní zemi. O tom, že stále znova znova někteří ztrácíme paměť, nebo si ji upravujeme podle "našich chutí".


A poslední věc. Načasování dočetby knihy v souvislosti s konečnými výsledky přímé volby nového českého prezidenta snad nemohlo být pro mě výstižnější.

Daniel Kehlmann Já a Kaminski
Sebastian Zöllner je hulvát, který myslí jen a jen na sebe. Chce být úspěšný, známý, mít balík peněz a je ochoten pro to udělat cokoliv. Kuje pikle, umetá cestičky, zneužívá svých nejbližších, aby mohl sepsat monografii o vyhlášeném výtvarníkovi. Zöllnerovým protipólem je Kaminski, umělec, který ztratil veškerý zájem o svou vlastní existenci. Účtuje se svým životem a vše, co nesouvisí s tímto posledním úkolem, přenechává zapomnění. Je tím nejnevhodnějším partnerem pro rozhovor. A paradoxně je to Zöllner, který jedná jako raněn slepotou (a hluchotou) vůči muži formulujícímu své umělecké a životní postoje. Kniha krásně plastická. Zajímavé dialogy. Skvělá pointa.
Myslím, že o Danielu Kehlmanovi ještě uslyšíme....

Mariusz Szczygieł Láska nebeská
Nejnovější kniha autora bestsellerů Gottland a Udělej si ráj je čtivý soubor jiskřivých fejetonů inspirovaných na jedné straně slavnými literárními díly významných českých autorů (J. Hašek, K. Čapek, V. Vančura, B. Hrabal, J. Brdečka, L. Grosman, L. Fuks, J. Škvorecký, J. Papoušek, O. Pavel, V. Havel, Z. Svěrák, M. Viewegh) a jejich filmovými adaptacemi, na druhé pak tím, co je pro autora překvapivé, možná šokující na životě současných Čechů.......

tolik anotace z Kosmasu.
Lásku nebeskou, která v polštině ve volném překladu znamená bleděmodrý kolík nebo taky blankytný penis, můžete přelouskat jako oddechovku během cesty vlakem z Prahy do Kolína. A žvýkat u toho suchou housku, která na vás rozhodně udělá lepší dojem než dotyčná kniha. Nezamilujete se.Jeden drb za druhým, MS se zná s mnoha celebritami a chce nám je představit. Možná taky ukázat, že je zná, a že u nás dobře prodává své knihy.

Viola Fischerová neměla ráda, když při sexu s Bohumilem Hrabalem byla vespod, protože mu během aktu naskákaly všechny jeho kočky na záda .......

Nechápu, že je tolik čtený.. Trapné laciné plky a klepy..... Jaký je nejprodávanější novinářský plátek v ČR?
Aha...už rozumím, že se tak dobře prodává.

Simon Urban Plán N
Vrahem není zahradník. Zahradník je zavražděným.
Německo-německý román o tom, že v roce 2011 stále ještě vedle sebe existují dvě Německa. Simon Urban si všímá.... hádejte jakého? Inu, demokratického.
Země, které se nazývají demokratické, takové nikdy nejsou... takže prach, šeď, špína, trabanty de luxe zvané fobosy, všichni sledují a jsou sledováni, všudypřítomný strach, cenzura a všemocná Estébé.
Přidejte si jednoho východoněmeckého kriminalistu, který ve chvílích, kdy nepátrá po vrahovi, úpí a dojímá se z rozchodu se zrzkou, vede imaginární rozhovory s bývalým kolegou, který před rokem záhadně zmizel (!) a poměřuje si ptáka s každým, kdo by mohl zrzavou kočku dostat do postele. To by byla slabota. Ale není.
Příběh je mnohem barvitější, dobrodrůžo. I popisy jdou Urbanovi skvěle. Jak prostředí východního Německa, tak prokrvené hnutí mysli hlavního hrdiny. Za geniální považuji jeho přirovnání.
A že jich v knize vyklíčilo...
Drobná ochutnávka: "Nosy jako obrácené komíny vyfukovaly kouř dolů, ale kouř se nedal zmást a nechvějně stoupal vzhůru." A ještě něco. Začít celý spletitý příběh vymočením hlavního hrdiny se tak často nevidí.
Pobavilo mě.

Jo Nesbo  Spasitel. Sněhulák. Nemesis.
Knihy z chladného severu mě dlouhou dobu nechávaly chladnou. Nos hore vytrčila, když čtou všichni kolem masiv(n)ě nad knihou lebedili si, poplácávali po zádech a vedli řeči o tom, že ty vole, ten Nesbič fakt dobře píše! Sněhulák na mě mrkal odevšad, co bych nepřiznala. Neodolala.
Spasitel to začal, přidal se sněžný muž a jako zákusek na vidličku Nemesis. Nesbo nastavil v knihách tak rychlé a napínavé tempo, že nešlo nešlo nešlo odlepit se!

"Třináct hodin, pět střiků, jedna pizza, tři kafe."....taky dobrá recenze, která vystihuje čtivost Nesboprací. Výhrad mám dosti, příběhy prvoplánově občas jeví se, semtam skřípne a řeknete si párkrát to už trošku přeháníš, ne? Přesto raduji se, že mohla přečíst. Vinnetouy a Mirky Dušíny nebrat. Bývalý(?) alkoholik a kriminalista Harry Hole je má nová oblíbená literární postava

Václav Hrabě Blues pro bláznivou holku
 

Infekce

Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí
a tebe

Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí od Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít

Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr

Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev stejné skupiny jako já

Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se Až pro tebe přijedou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět
že jsi přišla

Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
a bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje


A tohle všechno napsal do pětadvaceti. Talent? Genius?
Není co dodat......jdu si pustit Mišíka.